IKONA ČESKÉ HUDBY
v exkluzivním vydání
BÄRENREITER FACSIMILE

Vltava, druhá část šestidílného cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany (1824–1884), patří celosvětově k nejpopulárnějším skladbám české klasické hudby. Smetana ji zkomponoval ve stavu úplné hluchoty za pouhých 19 dní s datem dokončení 8. prosince 1874.

Z dopisu Bedřicha Smetany příteli Janu Ludevítu Procházkovi v den po dopsání Vltavy:

Oznamuji Vám, že jsem včera dne 8. pros. dohotovil druhou sinf. svou skladbu Vltava, která mne stála víc mechanické práce než Vyšehrad a také o 16 stran delší než tato jest.

Dokonalý rukopis

Smetanův pečlivý a úhledný rukopis Vltavy je jedním ze zřídkavých příkladů uměleckých autografů, které jsou snem každého nakladatele a interpreta. Na 64 stranách partitury nenajdeme totiž žádné stopy „tvůrčího zápasu“ o výslednou podobu díla. Nejsou v ní žádné škrty ani větší viditelné opravy. Pokud skladatel dodatečně změnil na několika málo místech názor, tak původní verzi v příslušném taktu vyškrábal tak důkladně, aby se vyloučily pochybnosti a omyly při čtení. Až úzkostlivě mu záleželo na tom, aby byl notový záznam bez chyb a aby byla jeho interpretace jednoznačná. 

Výjimečná hudební představivost

Kromě pěti drobných motivických náčrtků na jednom zvláštním listu se nedochovaly k Vltavě žádné skici. Je téměř jisté, že padesátiletý Smetana postižený absolutní ztrátou sluchu psal Vltavu načisto přímo do partitury. Měl zcela jasnou představu, jak by měla skladba znít a každému detailu notového zápisu přikládal velkou váhu. Autograf Vltavy, ale i ostatních částí Mé vlasti, obsahuje až extrémní množství dynamických a artikulačních pokynů a slovních komentářů, které svědčí o Smetanově úsilí zachytit v partituře co nejpřesněji ideální znění díla. I v tomto ohledu je autograf Vltavy výjimečný.

Autograf je uložen ve sbírkách Národního muzea – Muzea Bedřicha Smetany.

Příběh autografu

Premiéra a několik dalších provedení Vltavy se dirigovalo přímo z autografu až do roku 1880, kdy vyšla partitura i orchestrální hlasy tiskem v hudebním nakladatelství Františka A. Urbánka, s nímž Smetana uzavřel rok před tím nakladatelskou smlouvu a přenechal mu za 40 zlatých autografní partituru Vltavy k vydání (za stejných podmínek i partitury ostatních částí Mé vlasti).

Autografy partitur celého cyklu Má vlast, tedy i Vltavy, zůstaly v držení Urbánkova nakladatelství až do roku 1926, kdy se po soudním sporu o vlastnictví rukopisů mezi dědici nakladatele Mojmíra Urbánka a Smetanovou rodinou nakonec obě strany dohodly, že společně odevzdají všechny autografy do úschovy Národnímu muzeu, odkud byly v roce 1930 předány dle dohody do nově založeného (1926) Muzea Bedřicha Smetany. Ve sbírkovém fondu Smetanova muzea je autograf Vltavy uchováván v trezoru za velmi přísných klimatických podmínek dodnes.

Autograf partitury Vltavy, ale i ostatních částí Mé vlasti, posloužil také jako hlavní pramen pro naše nejnovější urtextové vydání, které editorsky připravil Hugh Macdonald.